Long covid nebo také postcovidový syndrom se očekává i u Omikronu

Takzvaný long covid nebo také postcovidový syndrom, tedy dlouhotrvající fyzické i psychické následky po prodělání covidu-19, mohou nakažené trápit měsíce, ale i roky. Objevily se už s prvními variantami, s příchodem závažnější delty se ale nezhoršily. A změnu odborníci neočekávají ani v případě rozšíření omikronu.

"Přetrvávající dušnost, kašel a další nespecifické příznaky, jako je například únava, jsou stejné napříč variantami a nepozorujeme žádné rozdíly," popisuje Milan Sova, přednosta Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy Fakultní nemocnice Brno. Podle prvních vědeckých studií napadá omikron zejména krk. Dosavadní varianty se oproti tomu množily hlavně v plicích a právě tím způsobovaly horší průběh onemocnění. Nakažení omikronem také méně často přicházejí o chuť a čich, než jak tomu je například po nakažení deltou.

Léčba i diagnostika dlouhodobých následků covidu-19 se podle Sovy postupně zlepšuje, alespoň tedy v oblasti plicních problémů. "Máme k dispozici i rehabilitační metody, které dříve nebyly," upřesňuje Sova. Žádné zvláštní opatření kvůli očekávanému nástupu nové varianty jeho tým v tomto směru nechystá: "Na omikron se nepřipravujeme, nepředpokládáme, že bude mít závažnější průběh než předchozí varianty."

Zda mohou být dlouhodobé následky covidu trvalé, podle něj nelze v tuto chvíli říci. "Na to pacienty nesledujeme ještě dostatečně dlouho," vysvětluje Sova. Na plicním oddělení v brněnské fakultní nemocnici léčí v tuto chvíli několik desítek pacientů, kteří mají plicní potíže po prodělání covidu. Situace je nicméně v tomto ohledu podle Sovy lepší než v předchozím roce.

Dušnost a mozková mlha

V loňské studii publikované ve vědeckém časopise The Lancet definovali odborníci celkem 203 příznaků long covidu. Shodují se přitom, že nejde o samostatnou chorobu, ale spíše různé skupiny příznaků.

Patří mezi ně dušnost, únava, nevýkonnost, nespavost, ztráty a poruchy čichu a chuti. Objevují se ale i depresivní a úzkostné stavy. Podle vědců z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) se také téměř polovina osob potýká s poruchami paměti, mají problémy s řečí a pocit takzvané mozkové mlhy či zpomaleného myšlení.

Proč se další zdravotní problémy po prodělání nemoci objevují, odborníci zatím přesně nevědí. A problematická je i diagnostika. Záleží totiž na mnoha faktorech - například zda má pacient další onemocnění, jakou virovou náloží se nakazil či jak na nemoc reaguje jeho imunitní systém. "Čím těžší průběh covidu, tím větší pravděpodobnost je, že bude mít člověk dlouhodobější následky," říká Sova.

Vyšší riziko plicních potíží má pak podle něj nakažený, kterého museli lékaři připojit na dýchací přístroje. "Můžeme říci, že pokud má pacient umělou plicní ventilaci, tak pravděpodobnost, že u něj potom v rámci sledování najdeme nějaké postcovidové plicní postižení, je hodně vysoká, tak 80-90 procent," odhaduje Sova. Zejména v případě ECMO, tedy napojení na mimotělní okysličení, jde o nepřirozený zásah do těla, který sám o sobě poškozuje plicní tkáň.

Na přístrojích v této vlně covidu-19 končí převážně neočkovaní proti této nemoci. Dlouhodobé následky po prodělání covidu se nicméně mohou objevit i u očkovaných. Řekl to např. vedoucí Centra postcovidové péče při Fakultní nemocnici v Hradci Králové Michal Kopecký: "Především v případě, že nejsou chránění před novými mutacemi. Také u lidí, kteří mají oslabenou imunitu, nebo pokud dojde k selhání očkování a pacienti nemají vytvořenou dostatečnou hladinu protilátek." Očkovaní proti covidu-19 mají nicméně obecně lehčí průběh, pokud se touto nemocí nakazí.

Obecně podle Kopeckého zmizí postcovidové potíže nejčastěji po třech až šesti měsících. Po dobu jednoho roku se s dýchacími problémy potýká jen několik pacientů, kteří do Centra postcovidové péče v Hradci Králové dochází. Ačkoliv mladší lidé mají vyšší šanci se vyléčit, nelze na věk spoléhat a jak projevy, tak rychlost a průběh léčby se u každého pacienta liší.

Právě po mírném nebo bezpříznakovém průběhu nemoci se nicméně mohou objevit spánkové a neurologické potíže. Naznačují to předběžné závěry probíhajícího výzkumu NÚDZ. Nastoupit podle nich mohou až po několika týdnech, a lidé si je proto nemusí s prodělaným covidem spojit. U více než poloviny zkoumaných pacientů se podle vědců projevily poruchy spánku jako nespavost spojená s nočním pocením nebo naopak zvýšená potřeba spánku. Časté jsou také noční můry a živé sny.

Jídlo jsem pořádně neochutnal už rok

Dlouhodobě mohou lidé s překonaným lehkým covidem trpět také ztrátou chuti nebo čichu. Jedním z takových pacientů je dnes už bývalý moderátor České televize Tomáš Drahoňovský. Covid-19 chytil zhruba před rokem. Za televizi se tehdy účastnil demonstrace proti covidovým opatřením 17. listopadu.

"Nikdo tam neměl roušku. Ale o chvíli později byla pozitivní jedna z mých dcer, takže nevím, kde přesně jsem covid chytil, možností je víc," říká Drahoňovský.

Průběh nemoci dnes označuje za lehký, přestože první týden pro něj byl velmi bolestivý. "Z dnešního pohledu plných jipek to nebylo nic hrozného, teploty jsem měl mírné a první týden jsem měl problémy s dýcháním, kašel a svalové bolesti v nohách. V praxi to vypadalo tak, že jsem je nemohl natáhnout a po bytě jsem se pohyboval tak, že jsem se přidržoval okolních věcí," vzpomíná Tomáš Drahoňovský.

Jako milovník piva právě při jeho pití poznal, že přišel o chuť i čich. "Druhý den jsem začal obojí ztrácet, až jsem necítil nic. Problém byl, že se chuť ani čich nevracely ani po dvoutýdenní izolaci, ani po měsíci," vzpomíná Drahoňovský. V té době se amatérsky zabýval senzorickou analýzou piva a měl představu, kde se jaké chutě na jazyku nachází. "Senzory hořkosti vzadu na jazyku jsem cítil po několika měsících jako první, ale jemné chutě nerozlišuji doteď. A uprostřed jazyka mám místo, které je úplně mrtvé. Jídlo jsem pořádně neochutnal už rok," líčí přetrvávající problémy.

Vše vonělo jak spálená cibule

Pozná prý chutě jako hořká nebo kyselá či sladká, ale tím to i končí. "Nemám odstíny chuti, díky kterým si člověk užije jídlo. Chutná mi stejně, ať je z vývařovny, anebo luxusní restaurace," popisuje Tomáš Drahoňovský.

S čichem to podle jeho slov bylo ještě horší. "Nejdřív jsem necítil vůbec nic, po půl roce přišel takový zvláštní stav, kdy jsem byl schopen cítit některé intenzivní vůně, ale nebyl jsem schopen rozeznat, co to je. Chodil jsem kolem restaurací a veškerá příprava jídla mi voněla jako spálená cibule. A některé pachy necítím dodnes," říká Drahoňovský.

Před onemocněním byl schopen poznat, jaký chmel obsahuje konkrétní pivo. I proto před půl rokem přestoupil z veřejnoprávní televize do známého pivovaru na pozici marketingového šéfa.

"Samozřejmě mě to omezuje v nové práci. Chtěl bych si udělat pivní senzorický kurz, ale to teď není možné. Kromě marketingu se zabývám třeba i schvalováním nových piv, takže bych měl poznat pivní vady. Dělám si doma už měsíce čichový trénink pomocí olejů," popisuje Drahoňovský.

Aktuálně prý rozezná zatím pouze pět základních vůní - růžovou, eukalyptus, mátu, hřebíček a limetu. Rok přetrvávající problém s čichem opakovaně konzultoval s několika odborníky. Ti se ovšem shodli, že kromě pravidelného čichového tréninku žádná další pomoc v současné době k dispozici není.

Těžší průběh přináší i další následky Vyšší riziko plicních potíží má nakažený, kterého během léčby museli lékaři připojit na dýchací přístroje. Pravděpodobnost se v takovývh případech pohybuje na úrovni 80 až 90 procent. Na přístrojích přitom končí především neočkovaní pacienti.

Proč se další zdravotní problémy po prodělání nemoci objevují, odborníci zatím přesně nevědí. Problematická je i diagnostika.

Zdroj: Monitora/ Hospodářské noviny

Autoři článku: Tereza Strnadová, Kristýna Matějková